Philodendron findens – filodendron Findens
Philodendron findens je jeden z méně známých zástupců rodu Philodendron – druhého nejpočetnějšího rodu v čeledi áronovitých (Araceae), který čítá více než pět set popsaných druhů. Rostlina byla formálně popsána v roce 1997 Thomasem B. Croatem a Michaelem H. Grayumem v monografii středoamerických filodendronů publikované v časopise Annals of the Missouri Botanical Garden. Patří do sekce Philodendron a mezi její blízké příbuzné se řadí Philodendron pterotum, od něhož se liší především rozštěpenými okraji listů a čepelemi černajícími během sušení.
Jedná se o popínavý hemiepifyt vlhkých tropických lesů Kostariky, Panamy a západní Kolumbie. Ve sbírkách pokojových rostlin se objevuje teprve nedávno a stále je považován za vzácnost, přestože jeho velké, lesklé, nepravidelně rozedrané listy z něj činí jednu z nejcharakterističtějších rostlin ve skupině velkolistých áronovitých. Následující článek shrnuje dostupné botanické informace o tomto druhu a pokyny k jeho pěstování v mírném klimatu Evropy.
Botanický popis a habitus rostliny
Philodendron findens roste jako popínavá rostlina přiléhající k opoře. Lodyha je středně zelená a lesklá, s internodii dlouhými 4–9 cm a širokými 2–4 cm; po rozříznutí uvolňuje vodnatou mízu s kořenitou vůní. Z uzlin vyrůstají adventivní kořeny, jimiž se rostlina přichytává kůry stromů. Nové listy se vysouvají z ochranných katafylů, svinutých šupin, které po rozvinutí čepele zasychají a opadávají.
Řapíky jsou mohutné – obvykle měří 43–119 cm, výjimečně od 25 cm – a v průřezu mají výrazně Dovitý tvar s tenkým, vztyčeným křídlem podél okraje. Listové čepele jsou velké, vejčitě srdčité, mírně kožovité, dlouhé 40–76 cm a široké 28–70 cm. Přední lalok dosahuje délky 18–58 cm a zadní laloky, které u báze vytvářejí srdcovitý tvar, 11–32 cm. Horní strana je tmavě zelená a lesklá, spodní výrazně světlejší, což vytváří dvoubarevný efekt. Nejvýraznějším rozpoznávacím znakem druhu jsou okraje čepele, které se u dospělých listů trhají mezi postranními žilkami prvního řádu, takže list vypadá téměř peřeně dělený. Usušené herbářové listy černají do tmavého červenohnědého odstínu – diagnostický znak, na který autoři popisu upozorňovali.
Rychlost růstu a vývoj
Stejně jako většina popínavých filodendronů prochází tento druh během života výraznou změnou vzhledu. Sazenice a mladá rostlina vytvářejí malé, celokrajné, srdčité listy na krátkých řapících a rostou v přízemní vrstvě lesa, kde hledají kmen. Po nalezení opory a zahájení popínavého růstu se internodia zesilují, listy se postupně zvětšují a jejich okraje se začínají dělit. Tento přechod od juvenilní k dospělé formě je řízen především přístupem ke světlu a možností růst vertikálně, nikoli samotným věkem.
V pěstování je tempo růstu střední až rychlé, pokud má rostlina stálé teplo a vysokou vzdušnou vlhkost. Rostlina rostoucí na mechem obalené opoře v teplé místnosti dokáže během sezóny vytvořit několik listů, z nichž každý je o něco větší než předchozí. Při nízké vlhkosti nebo bez opory se růst zpomaluje a listy zůstávají malé a celokrajné. Filodendrony jsou dlouhověké rostliny - exempláře v botanických zahradách a soukromých sbírkách rostou po desetiletí a pravidelně se zmlazují řezem a zakořeňováním vrcholových řízků.
Kvetení a rozmnožování
Květenství filodendronu má typickou stavbu áronovitých rostlin: palice složená ze stovek drobných květů je obklopena toulcem. U Philodendron findens vyrůstají v úžlabí listu po dvou květenstvích na stopkách dlouhých 4–15 cm. Toulec měří 13–23 cm, zvenčí je středně až světle zelený, uvnitř zelenavě bílý a jeho trubice je zevnitř červená. Samičí květy zaujímají dolní část palice, samčí horní část a mezi nimi se nachází zóna sterilních květů. Semeník je 5–6komůrkový, s 15–22 vajíčky v každé komůrce. V přírodě bylo kvetení pozorováno v květnu a červenci, ale nálezy odkvetlých exemplářů a plodů z různých měsíců naznačují delší období kvetení.
Plodem je nepravidelně čtyřhranná bobule o průměru přibližně 3,5–4,2 mm, obsahující v každé komůrce jedno nebo dvě semena - celkem přibližně 17 semen. Zralé plody podle autorů popisu voní po kiwi, což přitahuje živočichy, kteří rozšiřují semena. V pěstování se rostlina rozmnožuje především vegetativně, zakořeňováním částí stonku s alespoň jedním uzlem a adventivním kořenem ve vlhkém mechu nebo perlitu. Kvetení v bytě je velmi vzácné a dochází k němu pouze u velkých, dospělých exemplářů.
Požadavky na prostředí a tolerance
Přirozený areál zahrnuje atlantské svahy Kostariky a Panamy a departement Valle del Cauca v západní Kolumbii. Druh byl zaznamenán od úrovně moře až přibližně do 1400 m n. m., v Kolumbii mezi 900 a 1180 m, v tropickém vlhkém lese, podhorském deštném lese a vzácněji v podhorském vlhkém lese. Typový exemplář byl sesbírán v oblasti přehrady Fortuna v provincii Chiriquí v Panamě v nadmořské výšce 1080 m. Rostlina obvykle roste jako hemiepifyt na kmenech stromů, vzácněji jako pozemní rostlina na strmých, zastíněných svazích.
Podmínky znamenají celoročně teplé klima (většinou 18–28 °C), velmi vysokou vzdušnou vlhkost, vydatné srážky a rozptýlené světlo pod korunami lesa. Tolerance druhu k chladu je nízká: pokles teploty pod 12–15 °C zastavuje růst a teplota kolem 5 °C způsobuje poškození. Rostlina nesnáší ani suchý vzduch, průvan a silný vítr, který trhá velké listové čepele. Na druhou stranu snáší poměrně hluboký stín, zejména v mládí, a dobře reaguje na řez.
Pěstování v mírném klimatu
V chladnějších oblastech Evropy je Philodendron findens výhradně pokojovou, skleníkovou rostlinou nebo rostlinou určenou do zimní zahrady. Nejvhodnější stanoviště je světlé místo s rozptýleným světlem - východní či západní okno nebo zastíněná jižní expozice. Substrát by měl napodobovat humózní, vzdušnou vrstvu na kůře stromu: nejlépe se osvědčí směs jemné borové kůry, kokosového vlákna, perlitu a malého množství kompostu nebo rašeliny. Květináč musí mít odtokové otvory a voda by neměla zůstávat v misce.
Zálivku přizpůsobujeme vysychání substrátu - když jsou vrchní 2–3 cm suché, rostlinu zalijeme vydatně, zatímco v zimě při nižších teplotách a kratším dni intervaly prodlužujeme. Vzdušná vlhkost 60–80 % je důležitější než časté zalévání; v topné sezóně pomůže zvlhčovač nebo umístění rostliny do skupiny s dalšími rostlinami. Mechový kůl, deska nebo mřížka udržované ve vlhku umožňují přirůstání vzdušných kořenů a jsou podmínkou pro vytvoření velkých, rozštěpených listů. Během růstu hnojíme každé 2–4 týdny vyváženým hnojivem v poloviční dávce, přesazujeme každé 1–2 roky do o něco větší nádoby. V létě může rostlina stát venku na stinném, chráněném místě, pokud jsou noci teplé, musí se však vrátit dovnitř, než teplota klesne k 15 °C.
Využití v okrasném zahradnictví
Druh se do pěstování dostal poměrně nedávno a stále je vzácností, kterou najdeme hlavně u specializovaných pěstitelů a ve sbírkách milovníků árónovitých rostlin. Jeho okrasná hodnota spočívá ve velikosti a neobvyklém tvaru listů: dospělé exempláře na vysoké opoře připomínají část deštného pralesa přenesenou do interiéru. Dobře se kombinuje s dalšími velkolistými árónovitými rostlinami - monstery, anturiemi, Philodendron pterotum nebo Philodendron gloriosum - ve světlých obývacích pokojích, halách, oranžeriích a výstavních sklenících. V teplých tropických a subtropických oblastech se někdy vysazuje do stinných zahrad k patám stromů jako popínavá půdopokryvná rostlina.
Stejně jako všechny filodendrony obsahuje tato rostlina ve všech pletivech krystaly šťavelanu vápenatého. Rozkousání části listu nebo stonku vyvolává silné pálení a otok ústní dutiny a hrdla, přičemž šťáva může dráždit kůži a oči. Z tohoto důvodu umístěte velkou rostlinu mimo dosah malých dětí, koček a psů a při prořezávání používejte rukavice.
Historie a etymologie názvu
Rodové jméno Philodendron pochází z řečtiny: philo – „milující“ a dendron – „strom“, což odkazuje na popínavý, epifytický způsob života většiny druhů. Druhový přívlastek findens je latinské příčestí od slovesa findere – „štěpit, trhat“ – a odkazuje na charakteristické praskání okrajů listové čepele mezi žilkami. Popis druhu vyšel v roce 1997 v rozsáhlé revizi filodendronů Střední Ameriky, jejímž autorem byl Thomas Croat, jeden z nejplodnějších badatelů čeledi Araceae, a Michael Grayum, specialista na flóru Kostariky. Typový materiál pochází z okolí přehrady Fortuna v Panamě, oblasti proslulé mimořádným bohatstvím áronovitých rostlin. Na serveru iNaturalist má tento druh více než 130 pozorování, převážně z Kostariky a Panamy.
Pro koho je tento druh určen
Philodendron findens je určen pro pěstitele, kteří již mají zkušenosti s tropickými áronovitými rostlinami a dokážou zajistit stálé teplo, vysokou vlhkost a pevnou oporu. Vyžaduje více prostoru a péče než oblíbené filodendrony s drobnými listy, ale odmění se listy, jaké nabízí jen málokterý jiný druh dostupný v kultuře. Potěší sběratele vzácných rostlin, majitele skleníků, zimních zahrad a světlých, prostorných interiérů. Pro začátečníky, kteří mají suchý byt nebo chladný parapet, bude na začátek lepší volbou některý z nenáročnějších filodendronů.
Shrnutí
Philodendron findens je vzácný velkolistý hemiepifyt z vlhkých lesů Kostariky, Panamy a západní Kolumbie, popsaný v roce 1997 a vyznačující se listy s rozštěpujícími se okraji. V mírném evropském klimatu se pěstuje jako pokojová nebo skleníková rostlina při teplotě 18–28°C, vzdušné vlhkosti 60–80 %, ve vzdušném, humózním substrátu a bezpodmínečně s oporou obalenou mechem. Druh dosud není uveden na Červeném seznamu IUCN; automatické odhady rizika vyhynutí vypracované organizací Kew jej klasifikují jako pravděpodobně neohrožený, ačkoli jeho stanoviště – podhorské lesy Střední Ameriky – čelí tlaku odlesňování.
