Albizia myriophylla – Albicja Myriophylla („lékořicová albicja”)
Albizia myriophylla je tropická albicja z čeledi bobovitých (Fabaceae), popínavý, trnitý keř s výjimečně peřeným listovím. V jihovýchodní Asii je ceněna především jako přírodní náhrada lékořice – její dřevo, výhony a kořeny jsou sladké a zároveň se používají v tradiční medicíně.
Synonyma a názvosloví
Druh popsal Bentham (1844), bazonym je Acacia myriophylla Steud. Databáze Kew POWO uvádí pro něj asi 9 synonym; mezi nejdůležitější patří:
- Acacia myriophylla Steud. (bazonym)
- Mimosa microphylla Roxb.
- Albizia microphylla (Kuntze) J.F.Macbr.
- Feuilleea microphylla Kuntze
- Acacia roxburghii Kostel.
- Acacia foliolosa Graham
- Albizia myriophylla var. foliolosa Baker
- Albizia thorelii Pierre
V thajštině rostlina nese název cha-em-thet („thajská lékořice“), v angličtině „liquorice tree/vine“; v našem obchodě je český název albicja myriophylla. Epitet myriophylla znamená „s nesčetnými lístky“ – zajímavé je, že část synonym vychází z opačného microphylla („drobnolistý“).
Původ a vzhled
Druh pochází z tropické Asie – od Assamu a Indie přes Indočínu (Myanmar, Thajsko, Laos, Vietnam, Kambodža) až po severní část Malajského poloostrova, kde roste na okrajích lesů, písčitých březích řek a narušených územích. Je to popínavý, scandentní keř nebo liána, někdy menší strom, s výhony ozbrojenými drobnými háčkovitými trny usnadňujícími šplhání.
Listy jsou dvakrát peřené a výjimečně peřovité – s 8–20 páry úseků, z nichž každý nese asi 25–60 párů drobných lístků (odtud název „s nesčetnými lístky“). Květy jsou seskupeny v načechraných hlávkách složených ve laty; typicky pro albicji je tvoří početné bílé tyčinky vytvářející efekt krémového „pomponu“. Plodem je plochý, tenký, papírovitý lusk dlouhý 15–20 cm s několika semeny.
Mrazuvzdornost a pěstování
Albicja myriophylla je rostlina výhradně tropická, citlivá na mráz (zóny USDA 10–11), nepřizpůsobená mrazu. V mírném podnebí se pěstuje v květináči: v teple, na plném slunci a při mírné vlhkosti, chráněná před mrazem – v Česku jako rostlina pod sklem nebo pokojová. Preferuje propustné, i písčité podloží (v přírodě roste na březích řek). Jako bobovitá rostlina váže atmosférický dusík a obohacuje půdu.
Pěstování ze semen
Semena, jako u většiny bobovitých, mají tvrdou, nepropustnou slupku, proto vyžadují prolomení klidového stavu. Standardně se zalévají horkou vodou a namáčejí 12–24 hodin; pokud nenabobtnají, slupka se nařízne (skarifikace) a semena se znovu namáčejí. Po prolomení klidového stavu se vysévají do teplého (25–30 °C), vlhkého, propustného substrátu – klíčení je pak rychlé a ochotné. Je to snadná kultivace, kde jedinou překážkou je tvrdá slupka.
Použití a bezpečnost
V jihovýchodní Asii jsou dřevo, výhony a kořeny této albicjie sladké a slouží jako náhrada pravé lékořice – jejich sladkost pochází z triterpenových saponinů (albiziasaponinů), nikoli z cukru. V tradiční medicíně se kořen používal na bolest v krku, kašel, jako expektorans a tonikum. V naší nabídce je to především neobyčejná sběratelská a okrasná rostlina s peřenými listy.
Zajímavosti
Je to jedna z mála rostlin přirozeně sladkých bez cukru – její lékořicová chuť pochází z triterpenových saponinů, chemicky nesouvisejících ani s třtinovým cukrem, ani s glycyryzinem pravé lékořice. Na rozdíl od slavné albicjie hedvábné (Albizia julibrissin) není stromem stínu, ale trnitým druhým, který se šplhá díky háčkovitým trnům.
Shrnutí
Albicja myriophylla je nabídka pro sběratele exotiky – peřovité listy, nadýchané bílé květy a sladké, lékořicové dřevo ji činí opravdu výjimečnou. Pěstování ze semen je snadné po prolomení tvrdé slupky; vyžaduje pouze teplo a ochranu před mrazem.
